Udržitelná móda je o přenastavení programu v hlavě

Na začátku podzimní sezóny se konal již třetí Sustainable Fashion Day, který v rámci Mercedez-Benz Prague Fashion Week přinesl trochu jiný pohled na módní průmysl. Tuto událost, kterou pořádá žena, která už se nechtěla dál koukat na iluzorní svět módního průmyslu Kamila Boudová a její tým, si klade za cíl zvýšit povědomí o nefér podmínkách v tomto odvětví a současně nabídnout praktická řešení ve formě vzdělávání a alternativ nákupů módy. Třetí Sustainable Fashion Day (video zde) nabídl prezentaci více než třiceti zodpovědných designérů a značek, a na místě jste se mohli obléknout od spodního prádla až k zimní bundě. Kamila touto událostí dokazuje, že etická a ekologická móda může nejen vypadat dobře, ale je i dostupná každému. Je k tomu třeba jen změnit úhel pohledu a zajímat se o původ našeho oblečení. Ptaly jsme se jí na její osobní názory ohledně “udržitelného” šatníku, zvířecích materiálů jako je kůže a vlna, udržitelné strategie velkých značek a kampaň Fashion Revolution. Užijte si čtení! A pokud Vám to bude málo, tak se podívejte do jejího nového online magazínu SLOU.

Foto: Lukáš Bistřický

Jaké jsou nejdůležitější první kroky pro ty, kteří chtějí mít více udržitelnější šatník? Jaké jsou možnosti pro lidi s omezenějším rozpočtem?

Sama se počítám spíš do té kategorie s omezeným rozpočtem a můžu říct, že paradoxně udržitelná móda mi pomohla ušetřit majlant a investovat tak třeba do bio potravin… i s tím omezeným rozpočtem. Ačkoliv to zní možná nadsazeně, tak jde o přenastavení programu v hlavě. Funguje to tak se vším. Jednáme prostě podle toho, čemu věříme. Pokud jsme uvěřili tomu, že budeme in jedině pokud si každý měsíc koupíme něco nového na sebe, tak se z toho diktátu nedá vyvlíknout.

Jednáme prostě podle toho, čemu věříme. Pokud jsme uvěřili tomu, že budeme in jedině pokud si každý měsíc koupíme něco nového na sebe, tak se z toho diktátu nedá vyvlíknout.”

Já jsem si – a byl to dlouhý proces – uvědomila, že opakovanými nákupy levné módy nijak nebohatnu a nejsem ani krásnější. Jedna z posledních věcí, které jsem si koupila v nejmenovaném řetězci, byla lehounká sexy noční košilka. Byla za pakatel, to jo, až na to, že mi nesedí, takže i spát v ní je velmi nepohodlné, natož pak cokoliv jiného. Navíc se začala trhat ve švech ačkoliv jsem jí měla na sobě za ty roky jen párkrát. A takových zkušeností máme jistě všichni spoustu. Uznávám tak pravidlo: Lepší nic, nežli něco.

Oblečení máme doma všichni hromady a většinu ho nenosíme. Vynalezla jsem hru, která se dá hrát i s těmi 30ti kusy, které zbyly po letech bez nákupů v šatníku mě: když se oblékám a mám pocit, že ‘nemám co na sebe’ vytáhnu prostě kus oblečení, který je úplně vespod. U mě v šatníku se k sobě všechno se vším hodí, takže top, který jsem neměla třeba měsíc na sobě jednoduše zkombinuji se sukní nebo leginami a vyrazím. Dalším tipem je určitě ‘fashion networking’. Mluvte se svými kamarádkami a příbuznými o tom, co teď sháníte. Možná se jim to válí doma a rádi se toho zbaví, nebo vám to rádí alespoň půjčí. Dá se to aplikovat i na potřeby do domácnosti, vypůjčení automobilu nebo – pro mě velmi aktuální téma – výbavu a oblečení na miminko. Já jsem díky mateřství podědila, nebo dočasně získala, komplet šatník pro sebe i pro naší budoucí ratolest. Všem se totiž doma válí spousta věcí, kterých se rádi zbaví a brzy začnete řešit spíš problém ‘jak se tím nenechat zavalit’.

Foto: Welyn Nagyova

Jaký je Tvůj pohled na velké značky, které nabízejí „udržitelné“ výrobky, jako jsou boty z recyklovaných plastů z oceánu od Adidasu nebo kolekce bio oblečení H&M Conscious Collection? Měli bychom tento přechod podpořit koupí jejich výrobků nebo bychom je měli bojkotovat?

Pokud se vám to hodí stylově do šatníku, vystihuje to, kdo jste, je to kvalitní produkt a budete to nosit aspoň pět let a můžete si to dovolit, tak to kupte! Je to jistě krok na cestě k lepšímu módnímu průmyslu. Pro mě osobně velké značky nevyjadřují dost dobře, kdo jsem. Proto se těm logům vyhýbám, ale je to otázka hodnot a toho, co chci světu komunikovat, v jakém světě chci žít. A ty monokultury nejsou prostě přirozené.

Pro mě osobně velké značky nevyjadřují dost dobře, kdo jsem. Proto se těm logům vyhýbám, ale je to otázka hodnot a toho, co chci světu komunikovat, v jakém světě chci žít. A ty monokultury nejsou prostě přirozené.

Příroda funguje na principu různorodosti, tam se inspiruji i já, a tak jsem si zatím žádný takový kousek nepořídila, ačkoliv ‘nikdy neříkej nikdy’. Až se mi rozpadnou boty na běhání, třeba do adidas zavítám.

Udržitelnost je často popisována v souladu s principem Trojí zodpovědnosti – „lidé, planeta, zisk“,  nicméně stále více se do diskuzí dostávají také dobré životní podmínky pro zvířata. Jaký je Tvůj názor na zvířecí materiály jako je kůže, kožešina a vlna?

Zvířata zahrnuji do kategorie ‘planeta’, je to součást ekosystému. A neřeším je pouze v souvislosti s jejich zabíjením nebo využíváním jejich materiálů, ale i v rámci kvality jejich života, stravy a prostředí, které jim tu tak rychle zamořujeme nebo úplně vyhlazujeme. Sama jsem vegetarián a téměř vegan, ale ne extremista. Takže když jsem v prvních měsícíh mateřství zaznamenala stejné příznaky, jako měla Phoebe v přátelích: ‘miminko chce maso!’ tak jsem ho začala jíst. Moje koučka Jana mi udělala Joeyho a čeká, až porodím, aby si zase mohla dát nějakou tu flákotu. Uplatňuji na sebe jakýsi přírodní zákon: pokud nemusíš, nezabiješ. Ale pokud se jedná o tvé zdraví, tak je to prostě právo potravního řetězce.

V případě kůže a dalších materiálů ze zvířat se tedy přikláním spíše k alternativám. Kožešinu nebo exotické kůže typu krokodýl naprosto odmítám, protože ta většinou není ani zbytkovým materiálem potravního průmyslu. Jedná se o zvířata chovaní pro jejich kůži nebo srst ve strašných podmínkách. Znám ale i značku Animana, která vyrábí svetry a doplňky z vlny koz, které celý rok volně běhají po horách Jižná Ameriky. Jednou za rok je sženou do ohrady, opatrně je ostříhají, některé snědí a zbytek pustí zpět na svobodu. V tomto případě se tedy jedná o tradiční způsob života, kde kozy zastávají důležitou ekonomickou funkci a v tomto případě s klidem svetr od Animany nosím.

Existují nějaké náznaky, že rychle se měnící módní průmysl naslouchá aktivistickému hnutí Fashion Revolution? Jsou důkazem nějaké konkrétní změny?

Fashion Revolution získává každý rok na váze mezi značkami a na popularitě mezi širokou veřejností. Naším cílem je změnit módní průmysl a jako nástroj jsme si vzali transparenci. A to funguje.

Naším cílem je změnit módní průmysl a jako nástroj jsme si vzali transparenci. A to funguje.

Menší i velké značky začínají publikovat na svých profilech na sociálních sítích nebo přímo na svých webových stránkách, kde se vyrábí jejich oblečení a zapojují se aktivně do kampaně ať už se jedná o G-Star Raw nebo v Praze sídlící Ragwear. Některé značky odpovídají na posty od zákazníků na sociálních sítích odkazy na své stránky ‘společenské odpovědnosti’.

Fashion Revolution začátkem letošního roku také jednala s H&M. Tento řetězec vyhlásil v týdnu třetího výročí pádu Rhana Plaza kampaň o recyklaci, která, podle nás, měla odvést pozornost od jejich dodavatelského řetězce. Místo uctění památky obětí a aktivit v oblasti bezpečnosti práce a budov H&M zaplatilo rapperku M.I.A. a ohromnou kampaň o recyklaci, ačkoliv zrovna k recyklaci se žádné datum v kalendáři konkrétně neváže. Navíc z jejich webových stránek nebylo jasné co se s použitým oblečením od zákazníků dál děje a právě tyto informace byly zveřejněny díky vyjednávání se zakladateli Fashion Revolution.

Nyní něco osobního o Tobě. Co pro Tebe prakticky udržitelná móda znamená? Jaké jsou hlavní změny ve Tvém životě, které jsi uskutečnila od té doby co jsi měla „realizaci“ o potřebě změny odvětví?

Asi největší vliv to mělo na mou kariéru. Ona ‘realizace’, či uvědomění, přišlo už když mi bylo 24 a jsem za to sice neuvěřitelné vděčná, protože dnes dělám něco, co mi dává smysl a mohu říct, že mě to i živí a hlavně – vidím v tom velký potenciál. Ale začátek byl krutý a krušný a dodnes nejsem úplně finančně stabilní, ale jsem moc ráda, že nepracuji v korporaci, že pracuji na něčem, co má smysl – ať už je to moje práce na akademické půdě nebo pořádání Sustainable Fashion Dne.

Chystáš se také uspořádat 4.sezónu Sustainable Fashion Day v Praze. Jaké jsou Tvé budoucí plány pro další udržitelné módní aktivity v Praze?

V Praze kromě Sustainable Fashion Dne nic dalšího nechystám. Připravit takový event dvakrát do roka s mými ostatními aktivitami ve škole a s blížícím se mateřstvím mi aktuálně úplně stačí. Externě občas napíšu nějakou oponenturu na diplomové práce studentům v Čechách, píšu sloupky do Pravého Domácího Časopisu s názvem Falešná Pařížanka a v podobném duchu chystám knihu, ale to je v rámci mých časových kapacit na domácí půdě asi všechno.